-

Vyhledat text:     
Úvod    Ankety    Mapa webu    Přihlášení    Kontakt
25. 08. 2011

Jak jsem vnímala Madrid

Váhala jsem krátce - zaplatit si za ušetřené peníze autoškolu na příští rok, nebo se vydat na setkání se Svatým otcem do Španělska? Výsledek byl jasný, v příštím roce tak ještě nebudu ohrožovat chodce na silnicích ČR a vydám se do Madridu!
 

Setkání spolu s jízdou a vedlejším programem mimo Madrid trvalo více než 2 týdny. Jízda byla náročná, trávit 2 noci po sobě v autobuse není žádný med. Atmosféra však byla výborná a spolu s děkanátem Nový Jičín jsme vytvořili opravdu parádní partu a to zejména díky našim skvělým vedoucím autobusu Standou Štefkem a Michalem Jiříkem. Ze Studénky jsem ale nebyla jediným účastníkem setkání, jela taky Lidka Blažková a Jana Kuncková. V rámci předprogramu jsme navštívili město Tarragona, kde jsme se mohli 3 dny koupat v moři a také jsme neopomenuli prohlídku světoznámé Barcelony s velkolepou Sagradou Familiou. Sagrada Familia je katedrála architekta Gaudího, která se staví už od počátku minulého století, ale zajímavostí je to, že stále nebyla zcela dokončena. Snad se dočkáme v roce 2025.

Podmínky v ubytovnách byly bojové. Vecpat celou ostravsko-opavskou diecézi a olomouckou arcidiecézi do jedné sportovní haly opravdu nebyl lehký úkol :) Musím však říct, že Španělé na tom přes všechny komplikace, byly organizačně velice dobře a jim známý temperament a neukázněnost se projevila v odlišném světle. Podle účastníků setkání mládeže v Kolíně (Německu) byli Španělé mnohem pohotovější v řešení problémů, než právě organizačně nadaní Němci. Snad proto, že věci tolik neřešili a když náhodou praskla trubka s vodou, chybělo jídlo nebo došlo ke stávce metra, nevykolejilo je to, ale zajistili potřebnou pomoc.

To mě přivádí k otázce, nakolik jsme byli obyvateli Madridu přijímáni. V médiích se mluvilo o bouřlivých demonstracích, ale za náš autobus můžu říct, že jsme se nesetkali s nepřátelskými postoji. Naopak, Španělé nám vesele mávali za jízdy z aut, v restauracích se s námi dávali do řeči....

Vrcholem však byl zážitek našeho vedoucího Standy. Jelikož jsme velmi málo spávali, odpoledne na nás silně doléhala únava. Když jel Standa sám metrem, z ničeho nic usnul hlubokým spánkem. Takové usnutí v metru je ovšem velmi prekérní situace, jelikož se v Madridu velice hojně krade. Náš Standa ale sladce dřímal celých 10 zastávek. Vtom se náhle po 40 minutách probral a uvědomil si, co se stalo - nad Standou stál usmívající se Španěl, který mu po celou dobu dopřával odpočinku a hlídal mu batoh, aby mu jej nikdo neukradl! Tak tomu se říká přijetí.

Co se týče motta setkání, znělo: "V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry." V Madridu po 4 dny probíhal také český program, kterého jsme se každé dopoledne účastnili. Naši biskupové či arcibiskupové (Graubner, Radkovský, Duka) na toto motto rozdělené do 3 částí měli své velmi podnětné katecheze. Zaujala mě například myšlenka, že pokud křesťanství zůstane pouhou ideou nebo názorem, nemá šanci na úspěch. Křesťanství je především o osobním vztahu k Ježíši. Pokud toto chybí, nemůžeme čekat, že někoho svou vírou nadchneme. Zvláště v dnešní době, kdy se v Evropě rozrůstá duch relativismu, je toto poselství velmi aktuální. Proto je tak důležité, abychom v Kristu zapouštěli kořeny. Také mě zaujala slova biskupa Radkovského: Není pravda, že v prostředí, které ztrácí víru, nebudou lidé věřit v Boha. Pravdou je, že budou věřit v cokoliv. Lidé u nás touží po duchovnu, ale pijí "z každé kaluže, místo aby čerpali z pramene - Krista". To souvisí s všelijakými ezoterickými směry New Age, které se poslední dobou velmi rozmáhají, ale ve skutečnosti člověka ničí a odvádí ho od pravého Boha.

Abych ale nemluvila pouze negativně, musím říct, že jsem na setkání načerpala velkou naději v budoucnost našeho národa - viděla jsem mladé lidi nasazené pro Krista a pro druhé v praxi, viděla jsem, jak pomáhají druhým, jak neprosazují sebe a své potřeby, ale jak dávají prostor ostatním. A to nebyla jenom póza, to vyzařovalo z celé jejich osobnosti. To pro mě byl obrovský zážitek a říkala jsem si, že to s tím našim národem ještě není tak zlé, pokud má takové lidi :) Získala jsem víru v mládež České republiky, protože jsem viděla, že většina lidí, která tam byla, to s Ježíšem myslí vážně. Bylo to radostné setkání.

Skončím myšlenkou pana arcibiskupa Graubnera: Sv. Benedikt založil řád benediktínů ze kterého v průběhu staletí vzešlo 25 papežů, 200 kardinálů, 7 000 arcibiskupů a 15 000 biskupů. Z tohoto počtu bylo 1500 osob prohlášeno za svaté. Co bylo ale na začátku? Plné odevzdání se mladého Benedikta Bohu. A Bůh konal. Bůh je všemocný a to, co od nás vyžaduje je především naše důvěra v jeho moc a naše spolupráce. S jistotou můžu říct, že jsem mezi naší mládeží potkala mnoho takových "benediktů" a snažím se také takovým "benediktem" být. To ale neznamená, že takoví lidé musí hned zakládat kláštery :) Vím ale, že i z jednoho opravdového odevzdání se Bohu můžou vyrůst skutečně veliké věci :)

Takže na úplný závěr bych asi dodala heslo blahoslaveného Jana Pavla II. : "Nebojte se!"

 
komentáře (27) Autor: Magdaléna