-

Vyhledat text:     
Úvod    Ankety    Mapa webu    Přihlášení    Kontakt
25. 10. 2008

Odvaha

Edith Piaf Krátce před smrtí zpívala z Eiffelovy věže, z plošiny, z které měla Paříž jako na dlani. Josef Kessel byl u toho, když v jednom nočním klubu zpívala poprvé. vzpomínal na její ustaranou tvář, na vytahaný svetr, který tehdy nosila. Obojí bylo připomínkou jejího těžkého dětství. Mluvil o jejím hlase ve kterém už tehdy bylo slyšet něco velkého co později všechny tak dojímal. Vzpomínal na její neuvěřitelnou odvahu, se kterou se vyrovnávala s chudobou, slabostí a agónií svého života. Stala se příkladem pro mnohé. Kessel mluvil také o její disciplíně, kterou si vybudovala při své snaze dosáhnout nejvyšší pěvecké mistrovství. O rok později, v době jejího pohřbu, se život v Paříži zastavil. Všichni vyšli do ulic, aby se rozloučili se svou milovanou chanteuse.
 
Narodila se do nesnesitelné bídy jako Edith Giovanna Gassion 19. prosince 1915. Jméno dostala po Edith Cavell, po odvážné anglické zdravotní sestře, která byla zastřelena, protože umožnila útěk zajatým vojákům. Edithina matka, prostitutka, se o ni přestala starat ještě jako o nemluvně. Naštěstí se jí ujal její otec, který se vracel z války a její výchovu svěřil své matce, která pracovala jako kuchařka v bohaté rodině.

Ve třech letech Edith oslepla. Příčinou byl pravděpodobně neléčený zápal rohovky. Ženy, které se pohybovaly okolo malého děvčátka napadla myšlenka vydat se na pouť do Lisieux a tady se modlily za zázrak ke sv. Terezce. Za deset dní Edith znovu viděla. Ženy pochopily, že jsou svědky zázraku, tak následující neděli znovu cestovaly do Lisieux, aby sv. Terezce - malé květince - za něj poděkovaly. edith samotná byla celý život přesvědčená, že její uzdravení bylo zázračné. Proto u sebe nikdy nepřestala nosit obrázek sv. Terezky.

Jméno, pod kterým je všem známá je Piaf. Ve Francouzštině je to slangový výraz pro vrabčáka. Pojmenoval ji tak vlastník kabaretu, kde dostala Edith první šanci jako zpěvačka. Byla skutečně jako vrabec. Výška asi 145 cm a váha 45 kg. I když byla drobné postavy, byla schopná snášet až nesnesitelné obtíže. Když člověka, který jí pomáhal v pěvecké kariéře brutálně zavraždili lupiči, byla uvězněna a obviněna jako prvá podezřelá. Když měla devatenáct let, zemřelo jí jediné její dítě na meningitýdu. Jeden z jejich milenců - boxer Marcel Cerdan zahynul při leteckém neštěstí. Edith se těžce zranila ve třech automobilových nehodách, absolvovala mnoho operací a trpěla mnohými nemocemi. Přesto, že její život byla série utrpení a zklamání, dokázala myslet na druhé. Zpívala pro vojenské zajatce během druhé sv. války, mnohým z nich pomohla s nasazením vlastního života k útěku.

Měla přímo neuvěřitelnou schopnost vyzpívat svou bolest v hudbě. Tak přinášela nejen sobě, ale i miliónům posluchačů naději a vzpruhu. Do zpěvu se vkládala celá. Slavný básník Jean Cocteau o ní jednou řekl: "Vždycky když zpívá, máte pocit, jakoby ze svého těla vyrvávala svou duši." To bylo nejmarkantnější, když zpívala písně, které sama složila - jako například velmi známá La Vie en Rose. Cocteau také jednou řekl: "Jestli jednou Edith zemře, část mne samého zemře s ní." Ironií je, že oba zemřeli ve stejný den.

Z nemocniční postele diktovala své vzpomínky, které byly krátce po její smrti vydány knižně pod názvem Můj život. Když hodnotila své životní zápasy, poukázala na důležitou roli, kterou v jejím životě sehrála odvaha. "Vždy jsem se snažila mít odvahu", napsala. "Říká se, že odvaha je vlastnost mužů, ale pokud jde do tuhého, ženy bojují mnohem statečněji, než muži. je to otázka zvyku a se mnou se život nikdy nemazlil."

Její sepsané paměti jsou zároveň i zpovědí . Nepopírá vlastní chyby, ale vyjadřuje naději, že o ní bude platit slova, která popisují Marii Magdalenu: "Odpouštějí se jí mnohé viny, protože velmi milovala" (Lk 7, 47).

Dnes jsem pochovával paní (píše Milan Bubák v prosinci 2004), kterou jistě mnozí znáte, protože sem do centra chodila dost často (Univerzitní pastorační centrum Bratislava). Jmenovala se Marta, měla 64 let. byla to lékařka, kandidátka věd. Více než patnáct let byla částečně ochrnutá, kvůli mozkové mrtvici. Těch záchvatů mrtvice měla osm. Ten poslední nepřežila. Možná, že jsme se k nechovali tak, jak by si zasloužila. Mnozí jsme ji vnímali jako nemotornou, špatně se vyjadřující ženu. Chodila i do Petržalky, kde pomáhala při uklízení kostela. Právě dnes - nevím, jestli ne trochu pozdě - jsem si uvědomil dramatičnost jejího života. Když ji postihla mrtvice poprvé, opustil ji muž. Zústala ochrnutá a přitom se musela starat o dvě děti. Ale nevzdávala se. Neustoupila v depresi do pozadí, ale rozhodla se s odvahou bojovat proti své nemoci a nemohoucnosti. Nevím, jestli jsme jí my - z jejího okolí - dokázali vždy dostatečně pomáhat v jejím snažení. Myslím, že ne. Z mnohých našich postojů mohla být znechucená. Ale nezlomilo ji to. Její odvaha bojovat se životem i s reakcemi okolí byla obdivuhodná. Na pohřbu jsme se všichni přítomní asi museli dost stydět - za svůj postoj k ní, i za nedostatek odvahy, který ukazujeme často při mnohem menších problémech, než měla ona.

Život Edith Piaf i paní Marty je důkazem nezničitelnosti lidského ducha. Duch lidské odvahy roste v těch nejnevhodnějších podmínkách. Má-li člověk odvahu, dokáže všechno. A neexistuje síla, která by ho mohla zbrzdit, nebo zničit. Chesterton jednou řekl: "Když se mohou semena v černé zemi proměnit na krásné růže, čím vším se může stát člověk na své hlouhé pouti ke hvězdám."

Komentář

Odvaha není nebojácnost. Není to nepřítomnost strachu, ale ovládání strachu. Je to "milost pod tlakem", jak to charakterizoval Ernest Hemingway. Strach, který nechceme ovládat způsobí, že nás ochromí a zabrání nám racionálně reagovat na těžké situace. Strach zdůrazňuje to, co by se mohle nezdařit, co můžeme pokazit. A tak se strach stane protivníkem důvěry člověka ve schopnost jít za správnou věcí. Martin Luther King Jr. to vyjádřil tak, že mluvil o potřebě budovat hráze odvahy, které by zadrřely povodeň strachu. Odvaha je nad strachem. Dá se říct, že odvaha je strach, který se pomodlil a pustil se do akce.

Když mluvíme o odvaze, máme tendenci o ní uvažovat ve vojenských termínech. Vzpomeneme si například na odvážné bojovníky a udatné hrdiny, kteří se postavili proti zákeřným nepřátelům. Z vojenské historie bychom mohle jistě jmenovat mnoho takových bohatýrů. Při pomyšlení na to, jak se proslavili nám nabíhá husí kůže. Všichni tito hrdinové jistě byli odvážní. Ale ctnost odvahy není omezená jen na vojenské úspěchy.

Emily Dickinsonová, tichá a křehká básnířka, známá jako "kráska z Amherstu" neměla nikdy příležitost v sobě pěstovat odvahu, jakou potřebuje voják na bitevním poli. Ale znala nepřátele lidské duše a proti nim se musela postavit snad s ještě větší odvahou, než voják ve válce, aby byla schopná je odhalit. Napsala mnoho básní, ve kterých popisuje hrdinství vnitřního boje.

takovým nepřítelem lidské duše může být například něco, co na první pohled nevyžaduje odvahu. Například úzkost, pochybnosti, znechucení, nejistota a podobně. Toto všechno jsou sice překážky na cestě, ale nejsou jasně definovány, jako nepřátelé. Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že toto všechno nám komplikuje život. Proto jsme postavení před výzvu. Duchovní klasikové hovoří o "temné noci duše". Ta vyžaduje odvahu skutečného hrdiny.

Co je to "temná noc duše"? Je to neschopnost čelit frustraci, pochybnostem, znechucením a dalším vnitřním tlakům, které nás nutí rezignovat a zůstat v pasivitě. Je to situace, kdy nám překážky připadají jako hora se strmým svahem a my nejsme schopni ji překonat. Takže zůstáváme dole. Odvaha je pustit se do překonávání problémů, najít v sobě vnitřního hrdinu a spolehnout se nejen na vlastní skryté schopnosti, ale především na Boha, který nás volá kupředu, však ON je vždycky s námi.

Všude na světě se vypráví pohádky, mýty, nebo příběhy o tzv. cestě hrdiny. Je to cesta, kterou se musí vydat každý, kdo chce dospět. Tato cesta má několik neměnných atributů. Například Honza se vydá na cestu. Rozhodne se, že chce poznat svět a proto odchází z do světa. Loučí se s ním matka. Cestou potká kouzelného dědečka nebo jinou zázračnou postavu, která mu dá například prsten, nebo kouzelnou hůl, nebo sedmimílové boty, které mu mají pomoci, až mu bude nejhůře. Pak přijde do města, které je ve smutku, protože princeznu unesl sedmihlavý drak. V boji přemůže draka. Pomůže mu přitom zázračná věc (například prsten), který dostal od dědečka. vysvobodí princeznu, dostane ji za ženuvrátí se domů. Symboly, které jsou v příběhu použity nejsou bez významu. Matka se kterou se loučí je definitivní přestřižení pupeční šňůry. Prsten nebo jiná zázračná věc, která mu pomůže, když sám nebude již moci je Boží milost. Drak je boj s temnou stránkou své bytosti. Je to poznání zla v sobě, které vyjde najevo jen když se člověk vydá na cestu (doma draka neznal). Princezna je objevení ženské stránky ve svém nitru. To je také nutné k vyváženému růstu vyvážené osobnosti. Tento příběh je o cestě, o dospívání, o zrání a - hlavně - o odvaze.

Spisovatel Robert Louis Stevenson byl jednou z nejobdivovanějších osobností v historii Anglické literatury. Stal se ale známý díky své odvaze, kterou prokázal nejen svou usilovnou prací, ale hlavně vyrovnáváním se se svým chatrným zdravím. Jeho nemoci mu znemožňovaly pracovat - psát. Ve svých knihách skoumal hloubku lidské duše. Proslavil se například svou knihou Dr. Jekyll, Mr. Hyde. V ní popisuje temnou stránku lidské osoby. Obě postavy - jedna pozitivní, druhá zákeřná - byly jedním jediným člověkem. Člověk si poznat, že toto je pravda o sobě a musí se snažit ze své dvojtvářnosti vysvobodit. Stevenson byl přesvědčený, že každý člověk potřebuje odvahu, aby se dokázal pustit do tohoto boje a byl v něm úspěšný. Říkával, že prostý člověk není méně obdivuhodný, než hrdina, jehož vítězství se hlučně oslavují. Prostý člověk bojuje skrytě a o to je jeho hrdinství cennější.

Odvaha není vlastnost, kterou bychom potřebovali jen ve výjimečných případech. Odvahu potřebujeme denně. potřebujeme ji k životu, k boji, k utrpení, potřebujeme ji, abychom dokázali i zemřít. Potřebujeme odvahu, abychom - jak tvrdí existencialisté - dokázali být. Winston Churchil považoval odvahu za "první vlastnost člověka, protože ona ručí za úspěch těch ostatních." Scholastici mluvili o odvaze jako o udatnosti a definovali ji jako ctnost, která člověka uschopňuje pevně a neochvějně se tváří v tvář těžkostem a nebezpečím, které stojí v cestě povinnosti a dobru.

John F. Kennedy ve své knize "Profily odvahy", která mu získala Pulitzerovu cenu, několikrát opakuje, že přiležitosti k projevení odvahy jsou v lidském životě prakticky stále. "K tomu, abychom byli odvážní", píše "nejsou zapotřebí žádné mimořádné schopnosti, není žádný zázračný návod, žádná vyjímečná situace". Každý z nás je povinný nacházet odvahu při řešení úkolů každodenního života. Musíme být schopní odolávat pokušení vyhýbat se problémům v domění, že budeme mít snazší život. Kennedy tomuto pokušení nepodlehl, protože věděl, že by to ohrozilo dosažení jeho osobní integrity, tj. celistvosti, plnosti. Odvaha nám pomůže uchovat si přes sebou i před druhými důvěryhodnost a to i v situacích, kdy budeme v pokušení sáhnout po "osvědčeném", nejsnazším řešení, které se nám zdá dobře známé, nebo "nejbezpečnější". Jezuita John Powell mluví o tom, že každý z nás má svou tzv. komfortní zónu, tj. vymezený prostor, kde se cítí dobře. Z tohoto prostoru neradi vycházíme. Mimo něj se necítíme dobře. Ale když budeme stále uvnitř, ustrneme a zkostnatíme. A možná i příjdeme o život. Proto je potřebné hranice své komfortní zóny rozšiřovat. Známá pilotka Amelia Earhart tvrdila, že bez odvahy není možné dosáhnout pocitu osobní spokojenosti. "Odvaha je cena, kterou od nás žádá život, abychom získali pokoj", píše. "Duše, která ji nezná, nepozná ani vysvobození z malých věcí". Je mnoho snadnějších věcí, než ty, které stojí před námi, jako povinnost, nebo ideál. Pro Honzu z pohádky by bylo nejsnazší zůstat doma u maminky a nevydat se na cestu do světa.

Naše narození je vysvobození ze světa, kde všechno, co potřebujeme automaticky dostáváme. Každý krok v procese dospívání vyžaduje porodní bolesti. Není možné dotknout se hvězd, jestli se nejdříve neosvobodíme od všeho, co nás drží dole u země. Odvaha je osvobozením i dobrodružstvím.
  • Si odvážny? Chceš byť odvážny? Učili ťa odvahe?
  • Neutekáš pre výzvami života? Pred pozvaniami? Pred činnosťami, ktoré v tebe rozvinú to najlepšie, čo v sebe nosíš?
  • Čoho sa bojíš? Čo môžeš stratiť? A čo získať? Nie si vnútorne nespokojný? Nie je to preto, lebo si zbabelý?
  • Ako sa vyrovnávaš z ťažkosťami života? Nekapituluješ pred nimi? Vieš aj napriek utrpeniam vidieť poza horizont?
  • Prosíš Ducha Svätého o odvahu?

Z promluv P. Milana Bubáka, SVD

komentáře (22) Přeložil: Martin