-

Vyhledat text:     
Úvod    Ankety    Mapa webu    Přihlášení    Kontakt
22. 02. 2008

Dobrotivost

V Kanadě nebude více, než tak stovka neurochirurgů, vykonávajících své povolání. Dr. Harley Smyth je jedním z nejlepších, z nejrespektovanějších v této relativně malé skupině. Pokud jde ale o hypofýzu, o tento tajemný orgán, podobný fazoli nacházející se v základu mozku, v tom je jistě nejlepší. Ale Smyth takové srovnávání nemá rád. Nesoupeří se sými kolegy. Důvodem, pro pěstování tohoto velmi komplikovaného umění je to, co kdysi vyjádřil Albert Schweitzer svým termínem Ehrfurcht vor dem Leben (úcta k životu).
 
dr. Harley SmythSmyth si je dobře vědom toho, jak snadno se může autorita stát superioritou (nadřazencem) a tak se snaží tomuto pokušení odolávat. "U některých lékařů můžeme vidět jakési pohrdání lidmi. Medicína občas přitahuje ty, kteří podvědomě hledají místo, kde mohou uplatňovat svou moc," říká Smyth.

Někteří lékaři jsou lepší, než jiní, ale Smyth je vyjímečný. Například svým italským pacientům se snaží přiblížit do takové míry, že se dokonce naučil poměrně dobře italsky, aby je mohl - i když jazykově nedokonale - obveselovat v jejich rodném jazyce během vizitačních návštěv. Má vynikající paměť na jména nejen svých pacientů, ale i jejich příbuzných. Stálé vědomí toho, že životy jeho pacientů jsou v jeho rukách ho vede před každou operací k modlitbě. Zevniř dvířek jeho skříňky má vylepené slova Sira Jacoba Astlyho, které napsal před bitvou u Newberry: "Pane, dnes budu mít moc práce. možná, že na tebe zapomenu. Ty ale na mně, prosím, nezapomeň."

Smythovo zaujetí pro princip "úcty k životu" se týká i obrany nenarozených. Jako praktizující neurochirurg jedná podle svého přesvědčení, že nenarozené dítě má právo na úctu. Například dost často popisuje jednu situaci, kdy operoval 23-letou ženu, která krvácela z tepny v mozku v pátém měsíci prvého těhotenství. Operace trvala jedenáct hodin. V jeho dvanáctičlenném týmu byli dva anesteziologové, dva gynekologové, kteří nepřetržitě hlídali každý pohyb a každý úder srdce nenarozeného dítěte. Čtyři měsíce po operaci se dítě normálně narodilo. Matka i dítě byli v pořádku. Podle Smytha je život dar, a nám byla svěřena láskyplná péče o něj a loajální opatrovnictví.

Přibližně ve stejnou dobu, kdy Smyth se angažoval v otázce úcty k životu byla jeho manželka těhotná a čekali spolu své třetí dítě. Jaboby intuitivně tušil, že něco není v pořádku. Když se malá Anička narodila, zjistili, že má Downův syndrom. "Připadalo mi to jako ironie," říká Dr. Smyth, "že já, jakýsi advokát nenarozených, jsem byl nucen podat osobní svědectví. Načasování této události vyráželo dech." Když mu někteří kolegové navrhovali, aby svou dcerku, která měla nárok na bezplatnou péči, umístil v ústavu, tak to radikálně odmítl a svým kolegům položil jasnou otázku: "Ve snaze o odstranění potíží, které jsou součástí snahy o přijetí mentálně retardovaného dítěte, co ještě dalšího bychom měli odstranit?" Odpověď na tuto otázku dostal ve správný čas tím nejdramatičtějším a nejosobnějším způsobem. Tím dalším, co mohlo být odstraněno byl jeho vlasní život.

Smyth se naplno věnoval své dcerce. Stávalo se, že se někdy na veřejnosti představoval jako "Aniččin tatínek". I přes svůj osmdesáti hodinový pracovní týden si vždy pro ni našel čas. Zvláště si dával záležet na tom, že pravidelně spolu chodili na hodinu plavání na bazén. Jednou se stala zajímavá věc. Jeho tehdy sedmiletá dcerka si všimla, že na zádech má nějakou pihu, která vypadala jinak, než ty ostatní. Všimla si toho i při následující návštěvě plaveckého bazénu. "Doktore, dej to pryč," naléhala na něho. On tedy zašel za plastickým chirurgem, a požádal ho o vyšetření. Ukázalo se, že piha je maligní melanom, nebezpečná forma rakoviny kůže. Protože léčba začala včas, lékaři mluvili o dobré prognóze uzdravení.

Dnes, když už je dr. Smyth o něco starší, stále pracuje pracuje jako neurochirerg bez jakéhokoli omezení pracovních hodin. Navíc, nikdy neztratil schopnost nechat se vést, ochotu přizpůsobovat se potřebám jiných, zvláště své dceři. 19-letá Anna stále vodí svého tatínka na - jak to on nazývá - nevyšlapané cestičky a neprozkoumaná místa. Strávili spolu například dva týdny v 50-ti členné komunitě speciální školy v Camphill Village v Ontariu. Polovina lidí zde byla handicapovaná, většinou tak, že nebyli schopni mluvit. Získávali spolu zkušenost o - jak to vyjádřil Smyth - kouzelných chvílích týmové práce. Úkolem dr. Sytha, který přijak s vděčností a hrdostí, bylo udržovat oheň při přípravě javorového sirupu.

Komentář

Dobrota se mnohokrát ukázala jako to, co zachránilo lidský život. Známého psychiatra Viktora Frankla jednou uprostřed noci, ve tři hodiny ráno, vzbudil telefon. Volala mu úplně neznámá žena. Byla rozrušená, nemluvila úplně souvisle. Hovor trval asi dvacet minut a byl o tom, že chce spáchat sebevraždu. Frankl, přesto, že byl vyčerpaný jí naslouchal až do chvíle, kdy sama neskončila. O něco později tato žena sama přišla za Franklem, aby mu osobně poděkovala, že jí zachránil život. On tím byl překvapený, snažil se vybavit si obsah telefonátu, ale nakonec přiznal, že byl tehdy tak ospalý, že už ani neví, co vlastně tehdy řekl a že vlastně pochybuje, že by jí to k něčemu mohlo být. Žena přitakala a poznamenala, že je pravda, že ani tehdy, ani teď jí není úplně jasné, co se jí snažil říct. "Ale," řekla, "samotná skutečnost, že tak významný člověk, jako vy, byl ochotný strávit 20 minut na telefonu ve tři hodiny ráno s úplně neznámým člověkem, to bylo pro mě znamení, že jsem pro někoho důležitá. Tak jsem se rozhodla, že budu pokračovat v životě."

Dobrotivost je šířka srdce, která člověku umožňuje, aby bez ohledu na své postavení vždy zůstal lidský. Dobrota chrání člověka před tím, aby své úspěchy bral tak vážně, že by zapomínal na druhé lidi.

Klavírní virtuoz Arthur Rubinstein se na sklonku života doslechl o zručnosti dvanáctiletého klavírního génia Dmitrisa Sgourosa. I když k zázračným dětem pociťoval nedůvěru, malého chlapce vřele přijal, aby mu něco zahrál u něho doma v Ženevě. Sgorous šťastný a poctěný předvedl posluchačům, kteří přišli dvouhodinový koncert. Po doznění posledních tónů, Rubinstein, který byl obecně pokládán za posledního velkého romantického klavíristu, označil chlapce za lepšího klavíristu, než je on sám.

Dobrotivost je opakem snobství. Zdrojem dobrotivosti je dobrotivost srdce. Laskavý člověk projeví uznání a úctu i lidem, kteří ničím mimořádným nevynikají. Nemusí být mimořádnou osobností, ani nemusí profesně, nebo společensky vynikat. Snob ale upřednostňuje to, co lidi rozděluje místo toho, aby ocenil to, co by je mohlo sjednocovat. Lidi ve svém okolí řadí do žebříčků důležitosti podle majetku, povolání, společenského postavení... Tito lidé "neztrácí" svůj čas s těmi, kteří jsou pod jejich úroveň, raději se snaží o uznání od těch, kteří jsou v žebříčku na vyšších příčkách. Nereagovat na telefonát nedůležitého člověka, nebo člověka, kterým pohrdá, považuje snob za projev úspěchu.

Dobrotivý člověk je skutečným demokratem v tom nejlepším smyslu tohoto slova. Majetkové, nebo jiné rozdíly mu nebrání uvědomovat si důstojnost každého člověka. Dobrotivý člověk nedopustí, aby ho jeho osobní, společenské, nebo profesní výhody odcizily od lidí "níže postavených". Dobrota srdce způsobuje, že máme schopnost vidět důstojnost a krásu v každém člověku a umíme na ni správně reagovat.

Papež Jan Pavel II. projevoval ctnost dobroty, když na svých cestách chodil za nemocnými na invalidních vozících, za malými dětmi, když se osobně zdravil s těmi nejnepatrnějšími. Herečka Louise Fletcher projevila stejnou ctnost, když při převzetí Oskara za roli ve filmu One Flew over the Cuckoo’s Nest (Přelet nad kukaččím hnízdem) v posunkové řeči poděkovala svým neslyšícím rodičům za to, že do ní vložili sen, kterého výsledek je udělení ceny. Generál Charles de Gaulle byl tak dobrotivý člověk, že i když měl na starosti politické záležitosti s historickým a globálním dopadem, dokázal si najít čas na svou dcerku s downovým syndromem, které zpívával a tancoval.

Jedno latinské přísloví říká: "Honores mutant mores" - pocty mění mravy. Je to charakteristika těch, kteří dosáhli jistého úspěchu, postavení, kariéry a tyto pocty způsobily, že se změnili. Začnou být namyšlení, oddělovat se od níže postavených, méně úspěšných a podobně. Často se začnou jinak chovat i ke svým přátelům. Ctnost dobroty ale popisuje opak. Pocty nemají měnit mravy. Naopak, čím je výše postavený, čím je úspěšnější, tím by měl být skromnější a přístupnější i když je samozřejmé, že diář bude časem tak zaplněný, že bude mít problém stíhat základní povinnosti. Ale přesto se bude snažit být k dispozici každému. Ctnost laskavosti člověka vede k tomu, že to bude pokládat za důležité. dobrotivému člověku "pocty nemění mravy".

Na snobech vidíme, že neřestí, která jim brání vidět důstojnost a hodnoty jiných lidí je pýcha. Když se my sami omezíme jen na hledání našeho úspěch, na naplnění našich cílů, potom budeme mít problém uznat, že zdrojem všeho, co je skutečně dobré je Bůh. Pýcha nám nedovolí vidět dary, které Bůh rozdává velkoryse všem bez výjimky, i když každému jiný.

V době války Severu proti Jihu vyhlásil prezident Abraham Lincoln národní den "pokory, půstu a modlitby". V tomto dni v roce 1863 Lincoln pronesl projev ve kterém řekl, že i když nebe obdařilo Američany množstvím těch nejlepších darů, na Boha, zdroj všech požehnání, zapomněli: "Zapomněli jsme na dobrotivou ruku, která nám dává mír, která nás rozmnožuje, obohacuje a posiluje. Pyšně jsme se obelhávali, že všechny tyto požehnání jsou výsledkem naší moudrosti a našich ctností. Náš dlouhotrvající úspěch nás tak oslepil, že jsme upadli do pocitu soběstačnosti a hrdosti. Soběstačnost nám zabraňovala poznat, že potřebujeme milost vykoupení a ochrany."

Ospalý otec, který chová a utěšuje v noci plakající dítě i když ví, že ho ráno čeká náročný den v práci, mladá maminka, která plně podřídí svůj profesionální růst potřebám svého miminka ukazují svým dětem dobrotu Boha. Dobrota je podstatou otcovství a mateřství, ale není podstatou kariéry. Kariérista je snob, možná, že bude profesně úspěšný, ale jeho charakter bude ničit pohrdání lidmi. Na první pohled bude budit dojem úspěšného člověka, ale v hloubce srdce bude cítit, že v otázce lidskosti selhal na celé čáře.

Ve filmu Zázrak naší Fatimské Paní vesníčané odbyli tři děti, které tvrdily, že viděli Pannu Marii poznámkou jednoho z nich: "Jsem si jistý, že Matka Boží má důležitější věci na práci, než vykládat si s děckama." Tím přehlédli pravdu, kterou často přehlížíme všichni, že totiž pro matku není nic důležitějšího, než vykládat si s vlastníma dětma. Feministka Gloria Steinem v diskuzi o feminismu položila otázku: "Komu by se líbilo, být celý den zavřený s někým, kdo má intelekt tříletého dítěte?" Její oponentka Midge Decter jí jako správná matka odpovídá: "Tříleté děti jsou těmi nejkouzelnějšími stvořeními na světě," a dodala, že by jí nevadilo, kdyby byla s jedním takovým stvořením zavřená kdykoli. Nesmíme zapomínat, že křesťanství přišlo na svět, protože jedna žena byla ochotná přijmout dítě jako střed svého života.

Dobrotivost je ctnost, která umožňuje poznání, že jsou i jiné dary, schopnosti a nadání, než jsou ty naše. A že tyto věci jsou výsledkem Boží milosti. Když jsme si tohoto vědomi, tak se i na naše dary a úspěchy můžeme dívat jako na dar a milost. To je začátek moudrosti.
  • Jsi člověkem dobroty? Je tvoje srdce široké, laskavé a velkorysé?
  • Nejsi namyšlený? Nejsi snob? Nepohrdáš lidmi, kteří jsou méně nadaní, jako ty? Méně vzdělaní? Z nižších vrstev? Méně majetní? Stydliví?
  • Umíš se přiblížit lidem? Dokážeš jim pomáhat? Umíš si najít na ně čas?
  • Kdo je ten, kým pohrdáš? Díváš se na někoho spatra? Proč máš tento postoj? Co můžeš udělat pro to, abys mu projevil dobrotu a laskavost?

Snad bude pro vás zajímavý původ slova snob. Je to zkratka latinských slov "sine nobilitatis", což znamená bez šlechtického původu. Lidé se šlechtickým původem neměli zapotřebí šlechtický původ předstírat. Měli ho. Jiní měli peníze a majetek, ale neměli titul. Proto se tak začali chovat. Většinou ale neměli šlechetné chování (dobročinnost, velkorysost, rozhled...). Ti pak dostali od okolí přezdívku snobi.

Z promluv P. Milana Bubáka, SVD

komentáře (35) Přeložil: Martin