-

Vyhledat text:     
Úvod    Ankety    Mapa webu    Přihlášení    Kontakt
30. 01. 2008

Pohádka o reformě zdravotnictví

Bylo nebylo. Za sedmero horami, za devatero řekami, bylo jedno království, kde byl chleba zadarmo.
 
Nebylo to velké království, ale ani nebylo malé. Bylo dost velké na to, aby měli všichni všechno co potřebují. Voda v místním potoce tekla také bezplatně, takže dost dlouho bylo všem dobře a nikomu ani nenapadlo jezdit někam na návštěvy do nějakých jiných, méně uvědomělých království.

Jeho osvícenost dbala na zachování tradičního privilegia všech obyvatel našeho království na věčné časy. Proto nechal pan král toto právo, chleba užívati zadarmo, zakotvit ve věčné ústavě. Tleskali mu všichni rádcové, oslavovali moudrého a osvíceného panovníka, který tak dobrotivě vládl nad sprostým lidem. Oslavovali panovníka i prostí poddaní. Svou oddanost vládci, jeho rodině, i sboru rádců manifestačně dávali najevo zakládáním brigád šlechtického činu, vždy v předvečer narozenin milovaného monarchy vyzdobili svá obydlí vlaječkami spřátelených království a erby šlechtických rodů. Jednou ročně se spontánně přidali do společného průvodu k oslavě osvícené vlády panovníka.

Jeho výsost milovali všichni, ale ze všech nejvíce - pekaři. Každý se chtěl hrdit vyučním listem za pekaře. Ba našli se i tací, kteří neváhali označit své předky za tvůrce chleba a uváděli to i v životopisech. To aby se mohli chlubit svým pekařským původem.

Na druhou stranu však, vím z doslechu o rozvraceči, který bez pocitu hanby lživě vyprávěl svým dětem, o dalekých krajích, na straně slunce západu, kde lidé mastí krajíce máslem, aby jim lépe chutnal. Za Jidášský groš nepřátelských velkomocností ohlupoval poddané, že nejen chlebem živ je člověk. Jak směšné! Však jsme se s ním vypořádali! Dostal řádně za vyučenou.

Uběhlo mnoho šťastných let pod osvícenou vládou našeho Nejspanilejšího, když tu jednou ... Hrůza! Králi zaskočila kůrka! A protože měl kolem sebe samé mlynáře a pekaře, pěstitele obilí, dopravce pečiva, výzkumné šlechtitele nových odrůd obilovin, nenašel se v jeho blízkosti žádný zdravotník, který by hlavě pomazané pomohl. A bylo po králi. Plakali všichni, plakali ženy, děti, starci...

...vlastně, co to melu... neplakali, jen pekaři chodili jak opaření. A taky někteří královi rádcové zmizeli. Pro jistotu.

Jak to tak bývá, následovala korunovace. Mladý král, šikovný, odvážný, otevřel sýpky a zásoby přebytečného obilí rozdával výměnou za nějaké kupóny. Představte si, všem lidem! Taky zrušil vedoucí úlohu pekařského cechu a vyměnil polovinu rádců.

Oni pak někteří začali mudrovat o tom, že by se mohlo pokusně koupit v sousedním království i trochu másla. Že by měli chuť. Ale na máslo nebylo. Tak mudrovali dál, že by se chleba už nedával zadarmo, ale že by to bylo za peníze. Že by se ho potom nemuselo dělat tak moc, protože pak by lidi používali chleba hlavně k jídlu (co předtím nebývalo). Byl v tom ale háček, protože v ústavě na věčné časy bylo, že chleba je zadarmo. Někteří říkali: "Taková pitomost! Chleba a zadarmo!". Ti nejradikálnější křičeli na zasedání vlády, že kdo nepracuje, ať nejí. Tak se kvůli tomu tak pohádali, že král vyměnil i tu druhou polovinu rádců. Stejně se hádali dál, vyplazovali na sebe jazyky, ukazovali na sebe různé prsty a tak. Už to prostě nebylo takové štěstí, jako dřív.

Noví rádcové určili, že chleba bude stát třicet korun a že budou platit všichni. Bývalí rádcové poukazovali na nesoulad nového nařízení s ústavou na věčné časy. Byli to ale titíž, kteří už za nového krále měli chuť na máslo, tak chtěli prodávat chleba taky, ale teď si mysleli. že si stejně nikdo na nic nepamatuje, tak že budou všem říkat, že oni byli lepšími rádci. A že zase budou.

Docela nedávno, bylo to minulou Sobotku, v obchodě U svaté Anny se bývalý rádce, co taky měl chuť na máslo rozčiloval, že on chce chleba zadarmo a že nedá, že on nemá, že je úplně chudý, že šetří na máslo. Lehnul si tam na zem, kopal nohama, křičel, že když nedostane chleba, tak prý umře hlady a to by byla protiústavní vražda. Taky říkal, že ani ostatní prý nemají dávat za chleba peníze, prý, kdo to jakživ viděl, chtít peníze po lidech za chleba!

Tak si říkám, pěkný rádce! To by ten král musel být úplně padlý na hlavu, aby si ho zase zavolal, jako rádce. Jednou tak, pak zase jinak. Teď třeba radí lidem, aby nikoho neposlouchali... A chce furt žrát chleba zadarmo! V souladu s ústavou. Ale to víte, každý král má takové rádce, jaké si zaslouží.
komentáře (68) Autor: Martin